Varhany v bazilice Nanebevzetí Panny Marie a svatého Mikuláše představují jeden z nejvýznamnějších barokních nástrojů ve střední Evropě. Jsou výsledkem unikátní spolupráce brněnského varhanáře Jana Davida Siebera, autora nástroje dokončeného po roce 1710, a geniálního architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela (1677–1723).
Právě Santini vtiskl nástroji jeho zcela ojedinělou podobu. Navrhl dvojici čtyřstranných skříní symetricky rozmístěných po obou stranách transeptu. Tyto skříně mají specifický tvar připomínající kapličky nebo barokní monstrance a díky zúžené spodní části budí dojem, jako by se v prostoru vznášely. Fascinující skutečností však zůstává, že skutečný varhanní stroj vyplňuje pouze jednu z nich. Dodnes není zřejmé, zda byla druhá, prázdná skříň určena pro další nástroj, z jehož výstavby sešlo, anebo sloužila výhradně jako vizuální protějšek pro zachování dokonalé barokní symetrie.
Zvolené rozdělení a umístění do křížení lodí vytváří v bazilice neopakovatelný prostorový zvukový efekt. Po dlouhém období chátrání prošel nástroj v letech 2011–2022 náročným generálním restaurováním pod vedením varhanáře Dalibora Michka.
KK
SOUČASNÁ DISPOZICE VARHAN
Hlavní stroj, (CDEFGA–c3)
Principal 8′, Salicional 8′, Quintadena 8′, Octava 4′, Fugara 4′, Quinta Maior 2 2/3′, Nassaton 2 2/3′, Superoctava 2′,
Rauschquinta 2× (1 1/3′), Mixtura 5–6× (1′)
Pozitiv, (CDEFGA–c3)
Copula maior 8′, Octave 4′, Copula minor 4′, Mixtura 2′
Pedál, (CDEFGA–a, 12 znějících tónů)
Subbass 16′, Octavbass 8′, Quintbass 5 1/3′, Superoctava 4′
Posouvací manuálová spojka